Jste
režisérem a scenáristou filmu. Skoro všichni Vaši herci o Vás tvrdí, že během
celého natáčení jste skoro nejedl, ani nespal, ačkoli oni sami už po mnohem
kratší době cítili nesmírnou únavu. Kde berete tolik energie?Ze všech etap, kterými film prochází, mám nejraději realizaci, tedy čas natáčení. Nejvíc energie člověk spotřebuje, když film vymýšlí, když ho vytváří. Režisér musí neustále zdolávat překážky. Energie narůstá přímo úměrně s celým štábem a je důležitá hlavně pro moment, kdy chcete rozjet celý projekt. Samozřejmě, že člověk ji nesmí všechnu vyčerpat při natáčení, protože ho ještě čeká nekonečná cesta dokončovacích prací, kdy můžete ještě mnoho vylepšit, ale i pokazit, anebo z toho udělat něco jiného. Musí vám ještě něco z té invence zůstat.
Často připomínáte skutečnost, že po Alžbětě Báthory se nezachoval (kromě pár rukopisů) žádný předmět, kterého by se dotýkala.
Objevil se člověk, který tvrdil, že má nějaké její šaty a kovovou truhlu, ale ztratili jsme na něj kontakt. Vím jen, že byl odněkud z okolí Piešťan a je ochotný nám to poskytnout. Ale myslím si, že v oficiálních zdrojích - v muzeích, ať už na Slovensku, anebo v Maďarsku - se nezachovalo nic.
Jak často jste navštěvoval ruiny Čachtického hradu ještě před tím, než začalo natáčení filmu? Chodil jste si tam pro inspiraci? Dýchalo na Vás tajemství toho místa?
Když jsem byl před natáčením na Čachtickém hradě - a byl sem tam několikrát, vybavila se mi povídání historiků, která jsem četl. Dokonce jeden vyprávěl: „když jsem vešel, dýchla na mne z těch stěn ta krev a vraždění, volání obětí.“ Já jsem tam šel kvůli něčemu jinému, díval jsem se, co všechno z Čachtického hradu a legendy zůstalo, a hlavně jsem hledal, zda se tam nezachovalo něco, co by mě inspirovalo trošku jiným způsobem. Na mě teda nedýchala ani krev, ani výkřiky, jelikož jsem neuvažoval o Báthory jako o vražedkyni. Viděl jsem jen zříceninu, která je v dost žalostném stavu a zjistil jsem, že nemůžeme natáčet v žádné jeho části, ani v podzemí, a že budeme muset hledat něco jiného, podobného.
Věříte, že se ještě někdy přece jen podaří očistit pověst Alžběty a najde se i její tělo?
Věřím. Dnešní mladá generace je zvyklá dělat si svůj vlastní názor. Potřebuje jen informace, k nimž už má dnes díkybohu celkem neomezený přístup. V případě Báthory chybí důkazy. Pracuji tedy s historickými fakty, logikou a fantazií. Čachtická legenda má mnoho tváří a ty chci divákům ve filmu ukázat. Moje Alžběta Báthory byla velice mocná, ale vůči svým nepřátelům nakonec bezmocná. Uměla být krutá i něžná. Byla matka i milenka, anděl i démon, obět i vrah. Kladu si mnoho let po její smrti otázku, zda byla vinná, či nevinná. Svým filmem hledám odpověď.
Jaké jsou Vaše pocity takto krátce před premiérou? Je to úleva, že se skončila tak obrovská práce, anebo napětí, jak ho diváci přijmou?
Samozřejmě, pocity před premiérou jsou mučivé jako vždy. Neexistuje totiž žádný bezpečný návod jak natočit dobrý film, zároveň ale existuje množství způsobů jak udělat špatný film. Každý režisér, který natočí i tu nejhorší věc ve svém životě, si stále myslí, že by to mohlo mít úspěch a že to byl možná jeho nejlepší film.