marek vašut
 

Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

První.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládal jeho tempo?

Vzhledem k tomu, ze má role je okrajová (celkem 6 natáčecích dnů), nebylo to nic těžkého.

Jak je to s filmovou postavou, kterou jste ztvárnil? Věděl jste o ní něco už před natáčením na základě legend o čachtické paní?

O Gáboru Bethlenovi jsem předtím nikdy neslyšel. Dokonce jsem si myslel, že je to jen postava stvořená režisérovou fantazií, ale jen tak pro jistotu jsem ji „hodil do googlu“ - a zastyděl jsem se za svou neznalost. Bylo z toho pár hodin strávených na internetu. Je to velká postava uherských i evropských dějin, srovnatelná svým významem s Albrechtem z Valdštejna. Nechybělo mnoho a Bethlen se mohl stát i králem českým! Ve filmu ale zdaleka takový význam nemá, s čachtickou paní se ve skutečnosti možná ani nikdy nesešel.

Gábor Bethlen se později stal sedmihradským knížetem. Dovedete si sám sebe představit na místě knížete v období, kdy se film odehrává?

Dovedu - jen bych byl raději knížetem koncem devatenáctého století. Doba třicetileté války, ve které žil Bethlen, byla na moje gusto příliš neklidná.

Ke Slovensku máte silný citový vztah. Co jeho historie? Máte nějaké oblíbené místo, dýchající historií, kam se vždy rád vracíte?

Určitě. Mým favoritem je Banská Štiavnica a okolí, Kremnica a v neposlední řadě mám moc rád bratislavské Staré Město. A nesmím zapomenout ani na historické centrum Košic.

Juraj Jakubisko je charismatický režisér. Jak s ním vychází herec, který ho možná ani tolik nezná?

Nemůžu mluvit za jiné, ale já dobře. Někoho možná znervózňovala jistá pomalost, ale ta je většinou způsobena jeho perfekcionismem. Na rozdíl od jiných režisérů dbá na detaily, a protože „maluje“ velké historické plátno, aranžmá je složité. Dlouho jsem neměl možnost se podílet na tak výtvarně bohatém a náročném filmovém projektu.

Jak vnímáte režisérovo netradiční pojetí příběhu Alžběty Báthory?

Jak už jsem poznamenal - myslím, že to bude „typický Jakubisko“, tedy výtvarný počin s fantaskními prvky, kterému navíc nechybí humor, nikoli snaha o historicky věrný příběh. Důležité v něm jsou barevné, výpravné scény, kde pro jejich dokonalou vizuální srozumitelnost slova nejsou důležitá. Proto postavy vedle dialogů v angličtině mluví klidně i slovensky, maďarsky nebo turecky. V kontextu obrazu pochopíte vše. Je to opravdu mezinárodní film. A takových se u nás moc nerodí.